Ptají se mne stále na to samé. Dokolečka dokola. Na otázky čím je, co chce a konstatování, že o ní ještě neslyšeli, jsem přestal být alergický již dávno.

Dnes už mi v takových chvílích v hlavě zazáří věta údajně vyřčená Galileem: „…a přece se točí“. Ano, i přesto že nemá prostředky, aby zamořila za peníze daňových poplatníků každý volný i nevolný kout otravnými billboardy, aby rozdávala svými logy potištěné propisky, lžemi otrávené párky a barvou smrdící růže… A přesto říci životu ano, dalo by se užít literárního titulu. Přesto funguje, přesto pracuje, přesto … přese všechno.

Od osmnácti let polykaly volební urny mé hlasy pro ODS. Věřil jsem, pak už jsem pouze doufal. A nakonec takřka rezignoval. Trvalo mi dlouho než jsem procitl z chtěné dřímoty a otevřel oči do propastné tmy. Temnota v bdění byla přesto snesitelnější než otupující černota zavřených očí. Nálepka zůstala, program v zásadě rovněž. Ale obsah se vyprázdnil. Ideje zmizely. Pragmatismus zvítězil. A strana Václava Klause již nebyla jeho, ale pragmatických neokonzervativců, kterým z konzervatismu chyběly jak etické principy a jejich naplňování, tak ideologická zakotvenost. Vydali se vpřed za hlasem vyzývajícím ke konečnému cíli, který však nedokázali vydefinovat ani sami pro sebe. A prostřednictvím levicových prostředků. Za jednou Pravdou. Ne jednou, jedinou. Kterou už i teď ztratili … a utopili se v socialisticko-bolševických metodách oděných do moderního hávu.

Přesto … temnota zůstávala a světlo na konci tunelu nepřicházelo. Volební úspěchy nepřestávaly, důvody ke změně jak leaderů, tak politiky, tak zdánlivě nebyly. A mé hlasy padaly do volební urny dále. Nebyla alternativa. Byl však vnitřní boj – hlas pro nejmenší zlo nebo raději pro nic? A pak přišel únor. Ne Vítězný, nýbrž Valentýnský. A s ním ona hledaná alternativa. Vzkříšená naděje, která přišla, neboť těch, kteří ji nechtěli nechat pohřbenou, nebylo málo.

Dopadlo to jinak, než všichni doufali. Nepřišla změna vnitřní, nýbrž vnější. Snad se ODS navrátí tam, kde vznikla. Náznaky přicházejí. Nečas už si dovolil kritiku. Snad nebude jeho poslední. Z vůle jeho či kritizovaných. Dává naději ještě větší. Že ve střední Evropě bude opět velká pravicová strana. Naděje umírá poslední. Zemře-li, je tu alternativa. Přežije-li, přijde renesance a pluralita možností.

Jde to i jinak. Dokud nepřijde změna nebo smrt. Stagnace nebo život. Volím Svobodné.