Odvolávám! Sečtěme se
Na základě emailu tiskového mluvčí Sčítání lidu, domů a bytů 2011 Ondřeje Kubaly, plném relevantních argumentů, jakož i inteligentních televizních spotů, přínosných a věcných diskusí odborníků a statistiků a mnoha dalších skvělých podnětů tímto prohlašuji, že jsem se mýlil. Uznávám svou prvotní neznalost, s níž jsem se odvážil protestovat proti sčítání lidu. Odvolávám svá dřívější mylná stanoviska, slibuji, že se polepším, sypu si popel na hlavu a tímto dávám na vědomí, že sčítání lidu považuji za veskrze pozitivní, potřebné, přínosné a efektivní.
Uznávám, že bez tohoto sčítání bychom se dostali do pasti nevědomosti a anarchie, která by nás dovedla k absolutnímu rozvratu a situacím, v nichž bychom se pozřeli navzájem. V nemocnicích by nebylo dostatek lůžek a nemocní by nám umírali na chodníku. Doprava by nedokázala efektivně přepravit pracující do fabrik a ty by následně nevyráběly dostatek zboží. Zastávky by byly plné nervózně podupávajících občanů, nemohoucích se dostat do zamýšlených destinací. Hasiči by nehasili, protože by nevěděli, kde hasit. Nepoznali bychom, kde je řeka a kde hrozí záplavy a následně bychom při prvním dešti utonuli. Nevěděli bychom, kolik bude za dvacet let bab a dědů. Ani kolik dětí. A tedy kolik školek pro ně postavit, kolik babysitterů vyškolit, kolik vakcín objednat. Škoda jen, že s tím Tamiflu to nevyšlo, teď se ho tolik kazí. A jak bychom určili, kolik klempířů, slévačů, prodavačů, porodních báb a kominíků budeme potřebovat za šestadvacet let a tři měsíce k tomu? Jak bychom ohlídali, zdali všichni bydlí tam, kde mají, aby se nám nezačali ztrácet a vymykat z kontroly? A jak bychom omezili hluk, když bychom nevěděli, kde jezdí kolik aut? Kdo by nám poradil, v jakou denní hodinu zavřít okna, aby nás jejich troubení ve špičce neobtěžovalo? Nebo kolik parkovišť postavit, kolik odpadkových košů vynést, kolik telefonních budek zřídit, kolik stromů vysadit? A kolik dalších podobných zásadních otázek by zůstalo nezodpovězených?! Naši potomci by nevěděli, kolik osob tatarské národnosti zde přebývalo o půlnoci 26. 3. A jak bychom zjistili, jestli je u nás Polynésanů pět, nebo čtyři? Abychom mohli zodpovědně rozhodnout, jestli jim přidělit nějakou dotaci, či rovnou zřídit úřad na jejich ochranu a podporu jejich kultury? Zkrátka bychom se ocitli na okraji světové společnosti, která se kompletně sčítá od okamžiku, kdy překročila práh moderní doby.
Pochopte, jako všichni vidoucí, že bez tohoto všeho bychom nevěděli, podle čeho se správně rozhodovat. Jestli si nejprve zavázat tkaničku levou nebo pravou. Nevěděli bychom, co je pro nás výhodnější. Zkrátka by se nic nedalo naplánovat a všechno by bylo ponecháno volné působnosti nevědomých lidí. To nelze připustit. A proto volám s naléhavou úpěnlivostí: Skloňte hlavy, chopte se brků, per či klávesnic a vyplňujte. Vypisujte archy, poskytujte informace a připište vše, co považujete za užitečné. Jen tak odvrátíte katastrofu.
Oněch deset milionů formuláře bude bleskurychle zpracováno. Během hodiny, možná dvou se na jejich základě začnou tvořit plně informovaná, bezchybná a skvělá rozhodnutí, která nám zaručí úžasnou desetiletku. A toho, kdo se cuká, zbavíme pro společnost nebezpečného rebelantství desetitisícovou pokutou. Slabá to cena za dobro všech. Vždyť o to nám jde. Abychom se my všichni měli dobře. A těch pár bláznů, kteří nejdou s námi, obětujeme. To za to stojí.