Úvod

Ve čtvrtek 5. května 2011 proběhly volby do Skotského parlamentu, někdy označovaného jako Holyrood. Paralelně probíhaly také volby do Severoirského parlamentu a Velšského národního shromáždění. Britští voliči také rozhodovali o obsazení místních zastupitelstev a změně volebního systému z FPTP na Alternativní.

Tato práce se věnuje pouze jedné části tohoto volebního maratonu, konkrétně výsledkům voleb do Skotského parlamentu. Ve stručnosti představí základní principy devolučního procesu probíhajícího ve Velké Británii, výsledky těchto voleb, zamyslí se nad jejími příčinami a možnými následky, a to jak deklarovanými, tak potenciálními a dosud veřejně nemanifestovanými.

Devoluce a vznik Skotského parlamentu

Devolucí rozumíme proces specifický pro Velkou Británii, v jehož rámci jsou určité pravomoci delegovány z centra na nižší úroveň. Veřejně proklamovaným programem se devoluce ve Velké Británii stala na sklonku 70. let 20. století,[1] kdy se po volebním vítězství ujala vlády Labour Party. Po vytvoření koalice s Liberálními demokraty a Skotskou národní stranou se rozhodla zrealizovat program decentralizace. Ovšem kvůli Cunninghamově dodatku návrh na vytvoření autonomních parlamentů, který byl lidem předložen v referendu, neprošel, a po nástupu Konzervativní strany a Margaret Thatcherové bylo téma devoluce opuštěno.[2]

Devoluční proces byl obnoven až s opětným nástupem Labour party k moci. Vlády Tonyho Blaira zřídily Skotský parlament, Severoirský parlament, Velšské shromáždění a Anglické regionální rozvojové agentury. Devoluce byla hájena jako aplikace principu subsidiarity, který zjednodušeně hlásá, že záležitosti mají být rozhodovány na té nejnižší možné úrovni. Druhým cílem institucionálních reforem, které na základě politiky devoluce probíhaly, bylo „vytvořit most mezi rostoucím rozdělením mezi státem a občanskou společností ve Velké Británii.“[3] Právě výsledky voleb do Skotského parlamentu však ukazují, že tato idea selhala.

Po úspěšných referendech,[4] jež proběhly v roce 1997, byly v roce 1998 přijaty zákony zřizující regionální parlamenty, respektive shromáždění, které však nebyly rovnocenné a nedisponovaly stejnými pravomocemi. Devoluční proces neprobíhal ve všech částech Velké Británie stejně. Nejdále postoupil ve Skotsku, s nímž bylo nakládáno jako se spoluzakladatelem Velké Británie a s ohledem na jeho místní specifika a odlišnosti, jež jsou v rámci Velké Británie nejvýraznější. Devoluce v Británii vychází právě ze specifické národní a regionální identity místního obyvatelstva a reaguje na jejich požadavky stran částečné samostatnosti a možnosti omezeného autonomního vládnutí.[5]

Skotský parlament byl ustaven v roce 1999, necelých tři sta let poté, co byl na začátku 18. století zrušen a část jeho poslanců přešla do Westminsteru. Současný Skotský parlament má 129 volených členů. Je jednokomorový a jeho předseda má právo navrhovat budoucího premiéra. Jeho volební období je čtyřleté a termín konání voleb je fixní. Pokud ovšem neproběhnou mimořádné volby maximálně 6 měsíců před řádným termínem. Dosud proběhly volby v letech 1999, 2003, 2007 a 2011.

Cílem zákona upravující postavení Skotska a zřizující Skotský parlament, bylo předat Skotsku řadu kompetencí, o nichž by napříště mohlo rozhodovat autonomně, ovšem v rámci struktur Velké Británie.[6] Mezi jeho současné pravomoci patří omezené daňové kompetence,[7] dále oblast vzdělávání, kultury, zdravotnictví, místní správy, životního prostředí, dopravy, pozemních komunikací a ekonomického rozvoje.[8]

Troje skotské volby a jejich trendy

Skotský parlament „je volen na základě systému přidaného člena (Additional Member System), 73 poslanců zasedá do poslaneckých křesel na základě výsledků z jednomandátových volebních obvodů a 56 poslanců se volí systémem poměrného zastoupení ve větších volebních obvodech.“[9] Tento volební systém je označován za smíšený, nikoli proporční, neboť většinová složka je poměrnou složkou kompenzována jenom částečně. V 73 jednomandátových volebních obvodech jsou hlasy udělovány na základě FPTP a v 8 vícemandátových volebních obvodech, v nichž je rozdělováno 56 mandátů, prostřednictvím volební formule fungující na principu d´Hondtova dělitele. Při přepočtu výsledů voleb na mandáty jsou nejprve rozděleny mandáty z FPTP a poté z poměrné složky. V poměrné složce se dělí počet hlasů kompenzačně, na základě toho, kolik mandátů získala strana ve většinové složce. K „1“ proto přičteme počet již získaných mandátů. U vítězné strany, jež získala 9 mandátů, se tak začíná od „10“, u strany, co získala jeden mandát od „2“, u stran, které nezískaly mandát od „1“, apod.

Tento volební systém měl zabránit jak tomu, aby nějaká strana získala dominantní většinu, tak zajistit, aby do parlamentu mohly proniknout i menší strany, které by při aplikaci FPTP neměly šanci na své zastoupení. Jak uvidíme, v posledních volbách se jeho nedokonalý kompenzační princip naplno projevil a volební systém svou roli zabránit nějaké straně v dominantním zisku mandátů nesplnil.

Ve volbách v roce 1999 získala Labour party 38.8% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 34% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 56 mandátů. Skotská národní strana získala 35 mandátů, Konzervativní strana 18 mandátů a Liberální Demokraté 17 mandátů. Volební účast činila u jednomandátových volebních obvodů 58.2% a u vícemandátových volebních obvodů 57.4%.

Ve volbách v roce 2003 získala Labour party 34.5% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 29.4% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 50 mandátů. Skotská národní strana získala 27 mandátů, Konzervativní strana 18 mandátů a Liberální Demokraté 17 mandátů. Výrazného úspěchu dosáhly Scottish Green Party a Scottish Socialist Party, které získaly 7, respektive 6 mandátů. Celková volební účast klesla na 49%.

Ve volbách v roce 2007 získala Labour party 32.1% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 29.2% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 46 mandátů. Skotská národní strana získala 47 mandátů, Konzervativní strana 17 mandátů a Liberální Demokraté 16 mandátů. Volební účast činila u jednomandátových volebních obvodů 51.7% a u vícemandátových volebních obvodů 52.4%. Poprvé tak ve volbách zvítězila Skotská národní strana, která svůj počet získaných mandátů takřka zdvojnásobila.[10]

Z těchto údajů lze vysledovat některé trendy, jejichž reprezentativita je ovšem omezena, vzhledem k tomu, že jsou srovnávány pouze trojí volby. Přesto jsou některé pozorovatelné tendence z komparativního hlediska zajímavé. Podíváme-li se na celkové volební výsledky, vidíme, že si Konzervativní strana, stejně jako Liberální demokraté, drží stabilní počet parlamentních křesel, který se pohybuje těsně pod hranicí dvaceti mandátů. Z hlediska ostatních stran je mimořádný rok 2003, kdy se menším stranám, konkrétně Scottish Green Party a Scottish Socialist Party, podařilo významným způsobem uspět. V následujících volbách však svůj zisk sedmi, respektive šesti mandátů, již nezopakovaly. Kontinuálně klesající trend vykazuje Labour Party, která v druhých volbách ztratila šest mandátů, v třetích volbách další čtyři mandáty, a tím také postavení nejsilnější skotské strany. V této pozici ji vystřídala Skotská národní strana, která se po prvotním zisku 35 křesel v následujících volbách nečekaně výrazně propadla a ztratila osm křesel, aby se o čtyři roky později v roce 2007 stala nejsilnější stranou s nárůstem o dvacet mandátů. Tato křesla získala především na úkor Scottish Green Party a Scottish Socialist Party.

Podíváme-li se na volební systém, můžeme učinit několik zajímavých závěrů. Skotská národní strana a Konzervativní strana získávají většinu svých mandátů ve vícemandátových obvodech. Díky nim získávají takřka všechny, respektive zhruba dvě třetiny svých mandátů. U Skotské národní strany však v roce 2003 lze spatřovat trend stoupajícího zisku mandátů v jednomandátových volebních obvodech. Liberální demokraté a Labour party naopak získávají většinu svých mandátů v jednomandátových volebních obvodech, přičemž zejména Labour party je zde na ziscích výrazně závislá, ač se tento rozdíl ve srovnání s vícemandátovými obvody postupně snižuje.

Lze tedy obecně deklarovat, že zatímco Labour party a Liberální demokratům více vyhovují jednomandátové volební obvody, Skotské národní straně a Konzervativní straně více vyhovují vícemandátové volební obvody, v nichž jsou jim kompenzovány hlasy, které by jinak v jednomandátových volebních obvodech propadly.

Volby v roce 2011

Ve volbách v roce 2011 získala Labour party 31.7% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 26.3% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 37 mandátů.

Skotská národní strana získala 45.4% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 44% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 69 mandátů.

Konzervativní strana získala 13.9% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 12.4% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 15 mandátů.

Liberální Demokraté získali 7.9% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 5.2% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získala strana 5 mandátů.

Ostatní strany získaly 1.1% hlasů v jednomandátových volebních obvodech a 12.1% ve vícemandátových volebních obvodech. Tímto výsledkem získaly, ovšem pouze ve vícemandátových volebních obvodech, 3 mandáty.

Volební účast činila u jednomandátových volebních obvodů 58.2% a u vícemandátových volebních obvodů 57.4%.

Srovnáme-li výsledky s výsledky v roce 2007, docházíme k následujícím pozorováním: Vidíme pokračující trend snižování procentuálního volebního zisku Labour party, který však není výrazný. Proti stavu v roce 2007 ztratila ve více mandátových volebních obvodech pouze 2.9% a v jednomandátových volebních obvodech půl procenta. Radikální rozdíl však přichází při přepočtu na mandáty. Zatímco ve více mandátových volebních obvodech si strana výrazně polepšila a při nižším procentuálním zisku zde získala více než násobek svých mandátů, konkrétně o 13 více, než v minulých volbách, kdy jich získala 9, zcela propadla v jednomandátových volebních obvodech, kde ztratila dvacet mandátů a místo 35 jich získala 15.

Ještě hůře dopadli Liberální demokraté, kteří přišli o více než polovinu svého procentuálního zisku v jednomandátových i vícemandátových volebních obvodech. Ve vícemandátových volebních obvodech přišli o polovinu mandátů a získali tak pouze tři a v jednomandátových volebních obvodech dokonce dokázali obhájit pouze dva mandáty a ztratili jich devět.

Konzervativní straně procentuelní zisk sice trochu klesl, ale dá se říci, že její ztráta nebyla příliš výrazná. Zatímco však v jednomandátových volebních obvodech ztratila polovinu mandátů a obhájila pouze tři, ve vícemandátových volebních obvodech ztratila pouze dva mandáty a získala jich celkem dvanáct.

Ostatní strany získaly ve vícemandátových volebních obvodech o jedno křeslo navíc, to však bylo výjimkou. Podíváme-li se na výsledky souhrnně, je toto jediný ukazatel, kde strany vyjma Skotské národní strany neztratily. Ve všech ostatních ukazatelích vykázaly ztrátu. Dá se tedy říci, že jako výrazný propad nelze hodnotit pouze výsledky Konzervativní strany. Zcela naopak propadli Liberální demokraté a z hlediska celkové ztráty mandátů také Labour party. Ta sice díky kompenzačnímu volebnímu systému dokázala získat výrazně více křesel ve vícemandátových volebních obvodech, ovšem v jednomandátových volebních obvodech zcela propadla. Hlavně díky tomu, že naprostá většina voličů Liberálních demokratů přešla ke Skotské národní straně.

Absolutním vítězem voleb v roce 2011 se stala Skotská národní strana. Z procentuálního hlediska získala v jednomandátových volebních obvodech o 12.5% více, než v předchozích volbách a ve vícemandátových volebních obvodech dokonce o 13% více, což se projevilo tak, že v jednomandátových volebních obvodech získala o 32 mandátů více mandátů, než v předchozích volbách. Celkem jich zde získala 53. Ve vícemandátových obvodech naopak ztratila 9 mandátů. Zde zafungovala kompenzační složka AMS, ovšem ne natolik, aby straně  zabránila v zisku absolutní většiny rozdělovaných mandátů.[11]

Analýza výsledků voleb

Drtivé vítězství Skotské národní strany ve volbách do Skotského parlamentu, jež díky zisku 69 křesel ze 129 poprvé v moderních dějinách Skotska dosáhla absolutní většiny,[12] znamená, že její lídr Alex Salmond obhájil svůj post předsedy vlády. Na rozdíl od uplynulého volebního období však jeho vláda tentokrát nebude menšinová.

Skotská národní strana vyhrála s největším náskokem v moderních skotských dějinách a naopak Labour party zaznamenala svůj nejhorší volební výsledek ve Skotsku za posledních osmdesát let. Za zisk svých takřka čtyř desítek mandátů přitom vděčí především smíšenému volebnímu systému, jehož rolí bylo zajistit, aby žádná strana nedominovala. Nebýt tohoto, ač ne zcela úspěšného kompenzačního systému, zisk Skotské národní strany by byl bezpochyby ještě výraznější. Ta kromě nejjižnějšího pásma Skotska a několika oblastí v jeho střední části ovládla celou zemi. Labour party naopak ztratila své tradiční bašty Glasgow, Lanarkshire a také severní části Ayrshire.

Jedním z důvodů vysokého zisku Skotské národní strany v jednomandátových volebních obvodech je přechod voličů Liberálních demokratů k této straně. Tato část elektorátu, zklamaná z působení své strany na centrální úrovni, přirozeně nepřešla k Labour Party, která tak doplatila na útisk Liberálních demokratů na centrální úrovni od začátku společného vládnutí.[13] Z naprostého propadu Liberálních Demokratů tak především těžila Skotská národní strana. Svou roli hrálo také specifikum voleb, kdy do místního parlamentu lidé hlasují pro Skotskou národní stranu, která je levicovou stranou, ač na celostátní úrovni by hlasovali pro Labour party.[14] Ovšem pokles hlasů pro Labour party ve Skotsku nelze podceňovat zejména z toho důvodu, že v jiných částech země Labour party uspěla. Ve Velšském shromáždění například získala většinu.[15]

Svou roli bezpochyby může hrát také skutečnost, že zatímco do Skotského parlamentu kandidují přední představitelé Skotské národní strany, hlavní představitelé celostátních stran kandidují do Westminsteru. Zejména v jednomandátových volebních obvodech může být tato okolnost při aplikaci FPTP zásadní, neboť osobnost kandidáta v tomto volebním systému hraje výraznou roli. Ačkoli se v tomto výběru kandidátů nejedná o nový trend, v kombinaci s dalšími faktory mohl způsobit, že Skotská národní strana právě v těchto obvodech výrazně uspěla.

Dopad výsledků voleb na budoucnost Skotska a jeho vztah k Velké Británii

Po zveřejnění výsledků voleb oznámil předseda Skotské národní strany Alex Salmond svůj úmysl uspořádat do pěti let referendum o skotské nezávislosti. Formuloval také požadavky větších ekonomických pravomocí pro skotský parlament, určování výše podnikatelských daní a zvýšení práva skotské vlády půjčovat si peníze až na 5 miliard liber. Tyto požadavky jsou ostatně logickým důsledkem jeho předvolebních slibů, mezi něž patří například bezplatné školství a zdravotnictví pro seniory, nebo žádné council tax rises.

Záměr uspořádat referendum Salmond prozíravě ohlásil na pozdější fázi své vlády. Tato taktiku mu mimo jiné poskytne možnost požadovat po premiéru Davidu Cameronovi prohloubení devolučního procesu. Cameron se tak ocitá v nezáviděníhodné situaci. Pokud Salmondovi ustoupí, prohloubí devoluci, která by v případě svého pokračujícího úspěchu ve Skotsku potvrdila životaschopnost jeho samostatnosti. Odmítnutím by však mohl Salmondovi přinést další hlasy.[16] I proto už David Cameron Salmonda varoval před kroky, které by měly vést k nezávislosti Skotska,[17] a zřejmě se jej bude snažit přesvědčit, aby od tohoto svého úmyslu sám ustoupil.

Ač zůstává otázkou, nakolik Salmond myslí referendum o nezávislosti vážně, je nepochybné, že proces devoluce bude v nadcházejících letech zintenzivněn. Možná i proto lze Salmondova prohlášení považovat za nadsazování vyjednávací laťky, aby mohl dosáhnout maximálního předání pravomocí. Tuto hypotézu podporuje také skutečnost, že přestože je samostatnost Skotska deklarovaným cílem Skotské národní strany, většina Skotů dnes nezávislost nepodporuje. Její přijetí si přeje pouze zhruba každý čtvrtý obyvatel této oblasti. Právo skotského parlament na uspořádání referenda k samostatnosti je rovněž zpochybňováno.[18] Salmond tak záruku, že Skotové budou hlasovat pro samostatnost, rozhodně nemá.

Otázka skotské nezávislosti se přesto stala značně aktuální a s ní i řada otázek, jež s ní souvisejí. Jaký by například mělo vyhlášení samostatnosti mezinárodní a územně teritoriální dopad na Velkou Británii, tvořenou od roku 1707 unií mezi královstvími Anglie a Skotska, vedenou jediným parlamentem a vládou, a už od roku 1603 jediným panovníkem? Jak by tomu bylo se členstvím v mezinárodních organizacích a plněním závazků z nich vyplývajících? Situace je nyní do značné míry analogická s rozpadem Československa v roce 1993, neboť stejně jako jeho rozdělení znamenalo zánik Československa, tak by odtržení jedné z jejích dvou částí pravděpodobně znamenalo zánik Velké Británie.

Z tohoto hlediska je zajímavý návrh ústavy, který Skotská národní strana vypracovala už v roce 2002. Ten počítá s tím, že by se Skotsko v případě své nezávislosti stalo konstituční monarchií, kde by panovník hrál reprezentativní roli. V zemi by fungoval jednokomorový parlament, se čtyřletým funkčním obdobím, volený proporčně v přímých a všeobecných volbách. Tomu by byla odpovědná vláda, která by vycházela z jeho středu a byla jím schvalována. Premiér by byl volen parlamentem a nedisponoval by pravomocí jej rozpustit. Taková pravomoc by náležela hlavě státu, a pouze v případě, že by se nedařilo sestavit vládu. Hlavou státu by byla Královna a její následníci.[19] Návrh ústavy dále ustanovuje svrchovanost skotského lidu a ústavu jako vyjádření jeho vůle. To implicitně znamená odmítnutí jak Westminsteru, tak britského principu nadřazenosti parlamentu.[20]

Přestože je tento návrh ústavy míněn vážné, nelze předpokládat, že by v dohledné době vstoupila v platnost.

Závěr

Uplynulé volby do Skotského parlamentu opět nastolily otázku úspěšnosti devolučního procesu.  Zatímco podle některých je devoluce legitimní realizací vůle skotského lidu a dle jiných příležitostí pro neschopné politiky, kteří by se ve Westminsteru nikdy neprosadili, obecně přijímaným cílem devoluce bylo zmírnění nacionalismu a posílení sounáležitosti Velké Británie. Čtrnáct let po nastartování tohoto procesu se však zdá, že devoluce přinesla, minimálně ve Skotsku, naprosto opačný efekt. Zisky Labour party ve Skotsku stabilně klesají a naopak zisky Skotské národní strany, kromě jednoho výkyvu, stoupají. Vytvořením Skotského parlamentu navíc pro Skotskou národní stranu vznikla platforma, která jí umožnila prezentovat své postoje, které by z celostátního hlediska byly irelevantní, ovšem které na daném fóru zanechávají značný ohlas.[21]

Otázka samostatnosti Skotska přesto není zcela na pořadu dne. Odmítá ji nejen centrální vláda v čele s premiérem Davidem Cameronem, ale i samotní obyvatelé Skotska, kteří nejsou přesvědčeni o tom, že by se jim v samostatném státě dařilo lépe. Přesto je nyní otázka přinejmenším prohloubení devolučního procesu mnohem aktuálnější, než by se ještě před týdnem mohlo zdát.

Použité zdroje

• BULMER, W. Elliot. An Analysis of the Scottish National Party’s Draft Constitution for Scotland. Parliamentary Affairs [online]. 2011 [cit. 2011-09-05], s. 1-20. Dostupný z WWW: <http://pa.oxfordjournals.org/content/early/2011/03/02/pa.gsr003.abstract>. s. 7-8.
• CARRELL, Severin. Alex Salmond hails 'historic' victory as SNP secures Holyrood's first ever majority. The Guardian [online]. 2011, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.guardian.co.uk/politics/2011/may/06/scottish-elections-salmond-historic-victory-snp>.
• CURTICE, John. Scottish election victory for the SNP is Labour's reward for devolution. The Guardian [online]. 2011, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.guardian.co.uk/politics/2011/may/06/scottish-election-victory-snp-devolution>.
• MCKENNA, Kevin. Alex Salmond can do no wrong after biggest victory margin in Scottish political history. The Observer [online]. 2011, [cit. 2011-09-05]. Dostupný z WWW: <http://www.guardian.co.uk/politics/2011/may/08/alex-salmond-scottish-election-victory>.
• RACO, Mike. Governmentality, Subject-Building, and the Discourses and Practices of Devolution in the UK. Transactions of the Institute of British Geographers [online]. 2003, Vol. 28, No. 1 [cit. 2011-09-05], s. 75-95. Dostupný z WWW: <http://www.jstor.org/stable/3804568>. s. 75.
• ROVNÁ, Lenka. Kdo vládne Británii? 1. vyd. Praha : Slon, 2004. s. 221.
• ŘÍCHOVÁ, Blanka. Úvod do současné politologie. 2. vyd. Praha : Portál, 2007. s. 192.
• Scotland elections. BBC [online]. 2011, [cit. 2011-10-05]. Dostupný z WWW: <http://www.bbc.co.uk/news/special/election2011/overview/html/scotland.stm>.
• TETTEH, Edmund. Election Statistics: UK 1918-2007. Research paper 08/12. United Kingdom : House of Commons Library : Social &General Statistics Section, 1 February 2008 [cit. 2011-05-09]. Dostupné z WWW: <http://www.parliament.uk/documents/commons/lib/research/rp2004/rp04-061.pdf>. s. 51.

Poznámky

[1] Srov. ROVNÁ, Lenka. Kdo vládne Británii? 1. vyd. Praha : Slon, 2004. s. 221.